víra

nástroj pro vytvoření skutečnosti, ve chvíli, kdy člověk nemůže, nebo nechce přijmout to, co je realita

Při použití víry vzniká zástupná skutečnost, která ovlivňuje zápis databáze například v lidské paměti a je pak součástí evoluce informace.

Někdy nemáme dostatek dat pro důvěru a i když je efektivnější nezanášet si život planými očekáváními, jsou lidé, kteří tuhle "nejistotu" velmi špatně snáší a tak se uchýlí k chlácholivé "milosrdné" víře, že to bude tak jak si přejí, že by to mělo být, nebo jak jsou "zvyklí", že to anekdoticky bývá. To, že to může mít efekt sebenaplňujícího se proroctví, je pro ně často chtěná feature víc než bug.

Víru může člověk použít i zneužít.

"Pozitivní" použití, může být například, když je člověk v traumatické situaci, jako akutní ochrana před stresem, který by mohl vytvořit psychosomatické škody. S tím, že když se člověk dostane do bezpečného prostředí, zpracuje ty konkrétní prožitky a zkušenosti, ideálně s odborníky bez osobního biasu, s nadhledem a bez střetu zájmů.

Na denní bázi se však většinou setkávám se zneužíváním víry. Ona totiž víra funguje trošku podobně jako alkohol a můžeme ji tedy nahlížet jako nepřímolátkovou drogu, která má i velký potenciál ke způsobení nepřímolátkové závislosti.

Zneužívá se například k:

• uklidnění jde-li o strach či jiné "nechtěné" emoce
• potlačení trauma v době, kdy je s ním již možno pracovat
• snazší aplikaci manipulace
  • za účelem obohacení či dokonce pravidelného výdělku
  • k vytvoření závislosti
  • k obejití svědomí tam, kde je cílem, nebo prostředkem zločin

Největším faktorem obrovského rozšíření víry v populaci je to, že je relativně snadno dostupná, institucionalizovaná, kulturně propagovaná, často pozitivně konotovaná a bývá "přitažlivější" než realita a snazší než důvěra.

Zvlášť "sexy" či "důvěryhodná" je, když jí tvoří profesionální lháři a manipulátoři na základě toho, co je pravda a za pomocí konformity, institucionalizace a dalších manipulačních nástrojů.

Je "toxická" pro přemýšlení. Při přemýšlení a nalezení odpovědi, totiž existuje u lidí "odměňovací" systém z hormonů, jako je například dopamin.

Standartně je však náročné dát dohromady pravdivou analýzu pro důvěru či komplexní pravdu. A odměna tak, přijde-li, přijde až po určité době a námaze.

Věřící člověk však dostane svou hormonální "odměnu" okamžitě, protože víra nepotřebuje důkazy či systematické přemýšlení. To může vést k návyku na víře a odvyknutí si na důkazy a kritikou podložené přemýšlení. Tím pádem rozhodovací algoritmy člověka degradují a může přestat přemýšlet a začne pouze "myslet" a instinktivně hledat jakoukoliv nejsnazší oporu, které uvěří a po které se vyplaví ten známý pocit "jistoty".

Tím se vytváří a prohlubuje hendikep, kterého si často věřící ani, díky postupné ztrátě kompetencí k reflexi či nadhledu, nemusí být vědom!

Abstinence zvlášť v pozdějších fázích je ohromně náročná. U alkoholismu a jiných přímolátkových drog totiž pomáhá, když člověk není v prostředí, kde by měl k droze přístup. U víry, která vzniká ve vlastní fantazii, je však velmi náročné člověka zdravě a eticky "odstřihnout" od jeho dealera hypotalamu 😉

A ještě jedna důležitá poznámka, k velkému negativnímu faktoru vlivu víry na člověka a evoluce jeho kompetencí skrze jeho životní čas, která doufám z textu vyplívá, ale kdyby ne, tak jí tu explicitně zmíním.